Šťastné a veselé
Kdesi v Severní Karolíně…
“Dorazily vánoční prémie!” hlásí žoviálně kapitán v plné jídelně. “A můžeme si je tentokrát nechat?” ptá se někdo. Samozřejmě, že ne, nikdy si posádka nemůže nechat vánoční prémie v jejich původní formě, rozuměj - bankovkové. Všichni to vědí, ale stejně se každý rok ptají, jako kdyby na těch 25$ nějak zásadně záleželo…
Letos budou Vánoce klidné, sláva. Z Wilmingtonu, kde aktuálně vykládáme sůl se přesuneme do Savannah, ale tam nás vezmou až po Druhém svátku vánočním a tak strávíme Vánoce na kotvišti v ústí Savannah River. Vánoce na kotvě jsou asi nejlepší ze všech vánočních konstelací. Člověk také může být třeba v přístavu, podívat se do města na oslavy - to je sice fajn, ale hlídkoví důstojníci mají přístavní hlídku šest na šest místo čtyř hodin na můstku a osm hodin odpočinku. Pro nás jsou tedy Vánoce v přístavu opruz. Pak ještě mohou být Vánoce na oceánu, ty už jsou poměrně fajn - nikdo neruší, loď si v klidu pluje, žádný provoz. Ale člověk tak nějak musí pořád koukat na radar a dávat pozor kam loď jede. Vánoce na kotvě jsou ale jiná. Když je bezvětří tak loď stojí, ani se nehne - maximálně se líně otáčí kolem kotvy vlivem přílivu a odlivu. Není slyšet žádné hučení motoru, žádné alarmy nezvoní a neruší z rozjímání. Jen párkrát za hlídku se překontroluje, jestli je loď na svém místě a to je všechno. A jako příjemný bonus je vidět rosvícené pobřeží a dá se chytit rádio s vánočníma songama. No a po takovém milém podřimování na můstku přijde osm hodin odpočinku, ideální.
Samozřejmě, Štěstěna se může od člověka odvrátit a Vánoce na lodi mohou být taky nepříjemné - mohou vyjít na příjezd k a odjezd z přístavu, kdy je člověk zavalen prací, nebo na krátké přejezdy, kdy se musí něco urgentního stihnout a na nějaký vánoční zvolněný režim člověk ani nepomyslí.
To ale není tentokrát náš případ - sůl, jak známo, se velice dobře rozpouští ve vodě a umýt a připravit holdy na další náklad tak bude hračka, stihne se to za pár dnů a vánoční kotvení bude již bezstarostné…
Ale zpět do Wilmingtonu - právě se dává dohromady tým, který se vyšle nakupovat dárky pro posádku - celkem mají k dispozici 500$ (je nás dvacet). Tým vede lodní kuchař, dále v něm je první strojní důstojník, stevard, kadet a jeden mechanik. Mé zájmy budou hájit kuchař a kadet, kterým kladu na srdce ať koupí méně čokoládových tyčinek a více pochutin na večeři - třeba nějakou dobrou šunku. Kapitán zase prvnímu strojnímu radí ať spíše investují peníze do vína a piva a Filipínci zase obklopili stevarda a mechanika a cosi jim důrazně vysvětlují v Tagalogu - zaslechl jsem ale slovo “chocolate bars”, pro které nemá filipínština výraz - prozradili se.
Už se naše delegace vrací, první vstupuje na palubu rozzářený strojní důstojník a táhne za sebou několik cinkajících tašek - aspoň si budeme mít čím připít… Kuchař s kadetem mi provinile enigmaticky sdělují, že byli přehlasováni, ale ukazují mi i svůj úlovek - losos a ananasy - to není špatné. V tuhle chvíli jsem však zvědav na to, za co byla utracena většina rozpočtu. Na palubu se po lávce drápou posldení členové výpravy s něčím, co vypadá jako zabalené zbraně. “Podívej, co jsme našli, metrové Snickersky!” volá stevard. “Ano ano, ani letošní Vánoce nebudou jiné” říkám si a jdu zkontrolovat zásoby léků na bolení břicha.
Další dary dorazily odpoledne - kmotra naší lodi nám poslala balíčky pod náš plastový stromeček! Jak jinak, jsou plné čokolád, ale vidím tam i slané mandle a hřejivé ponožky - tak nakonec bude bohatá nadílka. Večer vyplouváme a ze zamračené oblohy začínají padat první vločky.
Střih - přenášíme se v prostoru a čase na kotviště na řece Savannah. Připravuje se vánoční oslava. Z mrazáku se vytáhlo sele koupené pro tuto příležitost už několik měsíců s předstihem a jeho mumie - ne nepodobná Ötzimu - pomalu rozmrzá uprostřed kuchyně. Stromek už je na svém místě a bocman a jeho chlapci právě dokončují nápis Merry Christmas z kartonu. Do toho všeho burácí celou jídelnou All I want for Christmas is you, perfektní atmosféra. Je 23. prosince. Večer jdou všichni na záď chytat ryby. Po hlídce se jdu podívat na úlovky a čeká mě vánoční překvapení - dva kýble rejnoků. “Budou dobré na zázvoru” hlásí šťastně kuchař. Trochu se bojím, co vznikne, až se rejnoci na zázvoru smíchají s Ötzim a metrovou Snickerskou…
24.prosince - ráno mě budí sladká vůně a v jídelně na snídani mě vítá filipínský vánoční pudink - výborný start dne. Jdu na hlídku tvořit papírový řetěz a sleduji, jak po nástavbě probíhají poslední přípravy na večer. Na oběd jsou připraveni rejnoci na zázvoru (naštěstí ne jako hlavní chod - spíš chuťovka pro statečnější). Odpoledne už mají všichni volno, načíná se první lahev vína a žhaví se karaoke. Venku už se roztápí gril a slavnostní nálada roste. Kdo kolem šesté večer dorazí do mess roomu (jídelny mužstva) uvidí pravý lodní vánoční chaos. Všichni jsou oděni ve slavnostních róbách, místnost je plná. Z rádia burácí písně se sváteční tématikou, bocman procítěně zpívá La Isla Bonita a půlka posádky telefonuje domů - samozřejmě, že všichni mluví přes reproduktor a navzájem se překřikují. Už ale kapitán hlásí - všichni na můstek!
Na můstku je jedním z námořníků odříkána vánoční motlitba, kapitán pronese slavnostní proslov, pořídí se společná fotka a už všichni běží zpět do jídelny, kde kuchař začne servírovat jeho vánoční výtvory - večeře může začít. Filipínský kuchař se letos překonává - dokonce naší malé české diaspoře připravil bramborový salát, který na filipínský způsob dochutil kondenzovaným mlékem. Nakonec se přerozdělují dárky z pod stromečku, metrové Snickersky jsou letos mimořádně populární. Vzniká cosi jako dárkové tržiště - každý vyměňuje nechtěné dárečky, “dvě Marsky za pytlík mandlí!” Načínají se bedny piva a u karaoke se tvoří fronta na duety. Já se kolem osmé pomalu vytrácím na svojí hlídku na můstek.
Je pozdní večer, sedím v křesle u okna můstku a pozoruji svítící pobřeží Georgie. Stevard mi donesl výslužku - talíř s cukrovím a kusy krocana. Trochu už mě začíná bolet břicho, ale pokračujiv hodování, jsou přece Vánoce. O půlnoci opouštím s mastnou pusou a můstek a mířím do kabiny. Z jídelny se pořád ozývá zvuk veselice, ale já ulehám do postele a za zvuku českých koled se usebírám. Nakonec mě vánoční nálada dohnala i na lodi…
Milý čtenáři, ať jsi, kde jsi - přeji Ti pěkné Vánoce a šťastný nový rok!
“Dorazily vánoční prémie!” hlásí žoviálně kapitán v plné jídelně. “A můžeme si je tentokrát nechat?” ptá se někdo. Samozřejmě, že ne, nikdy si posádka nemůže nechat vánoční prémie v jejich původní formě, rozuměj - bankovkové. Všichni to vědí, ale stejně se každý rok ptají, jako kdyby na těch 25$ nějak zásadně záleželo…
Letos budou Vánoce klidné, sláva. Z Wilmingtonu, kde aktuálně vykládáme sůl se přesuneme do Savannah, ale tam nás vezmou až po Druhém svátku vánočním a tak strávíme Vánoce na kotvišti v ústí Savannah River. Vánoce na kotvě jsou asi nejlepší ze všech vánočních konstelací. Člověk také může být třeba v přístavu, podívat se do města na oslavy - to je sice fajn, ale hlídkoví důstojníci mají přístavní hlídku šest na šest místo čtyř hodin na můstku a osm hodin odpočinku. Pro nás jsou tedy Vánoce v přístavu opruz. Pak ještě mohou být Vánoce na oceánu, ty už jsou poměrně fajn - nikdo neruší, loď si v klidu pluje, žádný provoz. Ale člověk tak nějak musí pořád koukat na radar a dávat pozor kam loď jede. Vánoce na kotvě jsou ale jiná. Když je bezvětří tak loď stojí, ani se nehne - maximálně se líně otáčí kolem kotvy vlivem přílivu a odlivu. Není slyšet žádné hučení motoru, žádné alarmy nezvoní a neruší z rozjímání. Jen párkrát za hlídku se překontroluje, jestli je loď na svém místě a to je všechno. A jako příjemný bonus je vidět rosvícené pobřeží a dá se chytit rádio s vánočníma songama. No a po takovém milém podřimování na můstku přijde osm hodin odpočinku, ideální.
Samozřejmě, Štěstěna se může od člověka odvrátit a Vánoce na lodi mohou být taky nepříjemné - mohou vyjít na příjezd k a odjezd z přístavu, kdy je člověk zavalen prací, nebo na krátké přejezdy, kdy se musí něco urgentního stihnout a na nějaký vánoční zvolněný režim člověk ani nepomyslí.
To ale není tentokrát náš případ - sůl, jak známo, se velice dobře rozpouští ve vodě a umýt a připravit holdy na další náklad tak bude hračka, stihne se to za pár dnů a vánoční kotvení bude již bezstarostné…
Ale zpět do Wilmingtonu - právě se dává dohromady tým, který se vyšle nakupovat dárky pro posádku - celkem mají k dispozici 500$ (je nás dvacet). Tým vede lodní kuchař, dále v něm je první strojní důstojník, stevard, kadet a jeden mechanik. Mé zájmy budou hájit kuchař a kadet, kterým kladu na srdce ať koupí méně čokoládových tyčinek a více pochutin na večeři - třeba nějakou dobrou šunku. Kapitán zase prvnímu strojnímu radí ať spíše investují peníze do vína a piva a Filipínci zase obklopili stevarda a mechanika a cosi jim důrazně vysvětlují v Tagalogu - zaslechl jsem ale slovo “chocolate bars”, pro které nemá filipínština výraz - prozradili se.
Už se naše delegace vrací, první vstupuje na palubu rozzářený strojní důstojník a táhne za sebou několik cinkajících tašek - aspoň si budeme mít čím připít… Kuchař s kadetem mi provinile enigmaticky sdělují, že byli přehlasováni, ale ukazují mi i svůj úlovek - losos a ananasy - to není špatné. V tuhle chvíli jsem však zvědav na to, za co byla utracena většina rozpočtu. Na palubu se po lávce drápou posldení členové výpravy s něčím, co vypadá jako zabalené zbraně. “Podívej, co jsme našli, metrové Snickersky!” volá stevard. “Ano ano, ani letošní Vánoce nebudou jiné” říkám si a jdu zkontrolovat zásoby léků na bolení břicha.
Další dary dorazily odpoledne - kmotra naší lodi nám poslala balíčky pod náš plastový stromeček! Jak jinak, jsou plné čokolád, ale vidím tam i slané mandle a hřejivé ponožky - tak nakonec bude bohatá nadílka. Večer vyplouváme a ze zamračené oblohy začínají padat první vločky.
Střih - přenášíme se v prostoru a čase na kotviště na řece Savannah. Připravuje se vánoční oslava. Z mrazáku se vytáhlo sele koupené pro tuto příležitost už několik měsíců s předstihem a jeho mumie - ne nepodobná Ötzimu - pomalu rozmrzá uprostřed kuchyně. Stromek už je na svém místě a bocman a jeho chlapci právě dokončují nápis Merry Christmas z kartonu. Do toho všeho burácí celou jídelnou All I want for Christmas is you, perfektní atmosféra. Je 23. prosince. Večer jdou všichni na záď chytat ryby. Po hlídce se jdu podívat na úlovky a čeká mě vánoční překvapení - dva kýble rejnoků. “Budou dobré na zázvoru” hlásí šťastně kuchař. Trochu se bojím, co vznikne, až se rejnoci na zázvoru smíchají s Ötzim a metrovou Snickerskou…
24.prosince - ráno mě budí sladká vůně a v jídelně na snídani mě vítá filipínský vánoční pudink - výborný start dne. Jdu na hlídku tvořit papírový řetěz a sleduji, jak po nástavbě probíhají poslední přípravy na večer. Na oběd jsou připraveni rejnoci na zázvoru (naštěstí ne jako hlavní chod - spíš chuťovka pro statečnější). Odpoledne už mají všichni volno, načíná se první lahev vína a žhaví se karaoke. Venku už se roztápí gril a slavnostní nálada roste. Kdo kolem šesté večer dorazí do mess roomu (jídelny mužstva) uvidí pravý lodní vánoční chaos. Všichni jsou oděni ve slavnostních róbách, místnost je plná. Z rádia burácí písně se sváteční tématikou, bocman procítěně zpívá La Isla Bonita a půlka posádky telefonuje domů - samozřejmě, že všichni mluví přes reproduktor a navzájem se překřikují. Už ale kapitán hlásí - všichni na můstek!
Na můstku je jedním z námořníků odříkána vánoční motlitba, kapitán pronese slavnostní proslov, pořídí se společná fotka a už všichni běží zpět do jídelny, kde kuchař začne servírovat jeho vánoční výtvory - večeře může začít. Filipínský kuchař se letos překonává - dokonce naší malé české diaspoře připravil bramborový salát, který na filipínský způsob dochutil kondenzovaným mlékem. Nakonec se přerozdělují dárky z pod stromečku, metrové Snickersky jsou letos mimořádně populární. Vzniká cosi jako dárkové tržiště - každý vyměňuje nechtěné dárečky, “dvě Marsky za pytlík mandlí!” Načínají se bedny piva a u karaoke se tvoří fronta na duety. Já se kolem osmé pomalu vytrácím na svojí hlídku na můstek.
Je pozdní večer, sedím v křesle u okna můstku a pozoruji svítící pobřeží Georgie. Stevard mi donesl výslužku - talíř s cukrovím a kusy krocana. Trochu už mě začíná bolet břicho, ale pokračujiv hodování, jsou přece Vánoce. O půlnoci opouštím s mastnou pusou a můstek a mířím do kabiny. Z jídelny se pořád ozývá zvuk veselice, ale já ulehám do postele a za zvuku českých koled se usebírám. Nakonec mě vánoční nálada dohnala i na lodi…
Milý čtenáři, ať jsi, kde jsi - přeji Ti pěkné Vánoce a šťastný nový rok!
Komentáře
Okomentovat