FollowingSeas

V předchozím článku jsme si stručně rozebrali podíl námořní dopravy na znečišťování světového ovzduší a zjistili jsme, že na tom tento tradiční způsob přepravy zboží není tak zle, jak to občas bývá vykresleno v novinách. Jedna věc je ale produkce zplodin lodí a druhá věc je náklad lodi, konkrétně proč a kam s ním ona loď pluje. Nemůžeme tedy rozebírat a porovnávat škodlivost jednotlivých typů dopravy, aniž bychom se v prvé řadě zajímali o nutnosti dopravy určitých druhů zboží. Globalizace a vysoce konzumně nastavená společnost je pravou příčinou znečišťování ovzduší, ne lodě a kamiony, které jsou pouhým důsledkem naší touhy po přesunu zboží. Je jasné, že rozprostření dostupných pracovních sil po zeměkouli není rovnoměrné a dostupnost surovin potřebných k výrobě určitého produktu se ve většině případů nepokrývá s dostupností kvalifikované pracovní síly. Tyto tři věci - kvalifikovaná (a co nejlevnější) pracovní síla, zdroje surovin a komponentů a globalizace, kterou představuje snaha výr

Zajímavým novinářským evergreenem ze světa námořní přepravy jsou články o tom, jak námořní doprava přispívá ke znečištění ovzduší. Autoři článků často porovnávají emise lodí a automobilů a docházejí k senzačním závěrům kolikanásobně víc vypustí za rok provozu jedna nákladní loď zplodin do ovzduší, popřípadě kolik stovek miliónů automobilů by vyprodukovalo stejné množství emisí jako pár největších kontejnerových lodí. Nutno podotknout, že tyto senzační články vycházejí nejčastěji v automobilových rubrikách novin a časopisů a používají stále dokola stejná a špatně pochopená data z několika starších studií, která kolují internetem. Pokud příjde řeč na lodní emise, je třeba odlišit dvě hlavní skupiny zplodin, které lodě produkují: oxidy síry a pevné částice a skleníkové plyny . Emise oxidů síry a pevných částic jsou, oproti ostatním druhům dopravy, u lodí opravdu poměrně vysoké. Je to zapříčiněno tím, že lodní dvoudobé přeplňované vznětové motory pracují na mazut, který je odpadním prod

Začátkem září 2019 byl objeven prázdný záchranný člun unášený proudem a větrem Indickým oceánem poblíž Indonésie. Po jeho prozkoumání bylo zjištěno, že pocházel z lodi Nur Allya . Nedaleko člunu byla pár dní před tím objevena olejová skvrna, která možná pochází z této lodi pohřešované od konce srpna. V roce 2017 se v Indickém oceánu převrátila loď Emerald Star a s sebou do hlubin stáhla 11 členů posádky. V roce 2015 najela na mělčinu poblíž Filipín loď Alam Manis po ztrátě stability, v roce 2013 zmizela v téže oblasti loď Harita Bauxite a společně s ní 15 námořníků, a do třetice v roce 2011 to byla loď Vinalines Queen , ze které se zachránil pouze jeden člen posádky. Rok 2010 byl obvzláště krutý - lodě Hong Wei , Jian Fu Star a Nasco Diamond zmizely na jejich cestě mezi Indonésií a Čínou a vzaly s sebou celkem 55 námořníků… Všechna tato neštěstí toho mají mnoho společného. Všechny lodě se potopily v oblasti Jihočínského moře poté, co v rozbouřeném moři ztratily stabilitu, nachýl

Širý oceán - plocha bez jediného orientačního bodu, všude samé vlny, občas nějaký ten delfín a létající ryby. Kolem dokola pustý horizont. Tento prostor, kde jakoby ani čas neplatil a který na člověka svou rozhlehlostí působí občas až skličujícím dojmem, lodě po staletí překonávají. Dřív trvala cesta mezi kontinenty až několik měsíců, dnes už jsou podobné přejezdy záležitostí týdnů. Zásadní zkrácení přeplutí oceánu způsobily dva vynálezy - lodní šroub a zdokonalení navigačních technik, zejména schopnost spolehlivě určit pozici lodi. V dřívějších dobách se tradiční navigace spoléhala hlavně na dva přístroje: kompas a předchůdce dnešního sextantu. Přeplutí oceánu bylo nanejvýš dobrodružnou (a nejistou) záležitostí. Navigátoři při svých transoceánských cestách následovali loxodromu (křivka protínající všechny poledníky pod stejným úhlem, která je na standardních navigačních mapách projekce Mercatora znázorněna jako přímka - čili linie kurzu). To znamená, že před vyplutím určili jednotný k